Dělat trenéra na půl nebo radši vůbec?

Před 14 dny jsem se dozvěděl, že dva trenéři, které znám, se nezávisle na sobě rozhodli pověsit po létě trénování na hřebík. Důvody byly různé, ale ten hlavní byl – prachy. Prostě léto je finančně nejslabší období pro osobní trenéry a můžeme za to vinit fitko, které nedělá dost propagace trenérů, nebo ještě nepověsilo můj profil trenéra dost viditelně na webu, ale žádná z těchto záminek není ta správná. Chcete vědět proč?

Už přes rok se s kolegou Markem snažíme vzdělávat český (ale i slovenský) trh osobních trenérů. Ale pořád narážíme na základní blok v hlavách trenérů. Být osobní trenér je prostě podnikání jako jakékoliv jiné. Ostatně už v minulém článku Profik nebo hobík? jsme tento blok v hlavě popisovali. Já se na to dnes však podívám zcela z jiného úhlu.

Co to sakra znamená být podnikatel?

Dodnes si velmi dobře pamatuji, když po revoluci podnikání u nás začínalo. Obrázek podnikatelů vypadal zhruba takto: Chlapík ve fialovém saku, ne zcela padnoucím, v ruce kufřík, nebo kufříkový “mobilní” telefon. Zpravidla si o něm všichni mysleli, že nezískal všechny ty statky poctivě a že podnikatelé jsou ti, co se mají nejlíp, protože si všechno dají do daní.

Střih: Dnes jsme úplně někde jinde. Podnikání je vnímané jako nejdůležitější práce pro 21. století. To nemám z vlastní hlavy, je to jeden ze závěrů představených na londýnském podnikatelském setkání, organizovaném Rogerem Hamiltonem. Jenže v nás nedostatek podnikatelského prostředí v ČR a na Slovensku, nedostatek pochopení z okruhu našich nejbližších pořád vyvolává snahu co nejrychleji získat jistotu, abychom mohli ostatním ukázat, že to podnikání jako osobní trenér funguje. Jenže…

Rychle se ani pes nevys*re

Pokud trenér čeká, že udělá díru do světa v průběhu několika měsíců, nebo že nebude bojovat v průběhu slabých měsíců, že poroste finančně meziročně tak, že dojde do bodu, že bude v pohodě, pak by se měl na podnikání vykašlat rovnou. Proč? Protože prostě některé věci nejde uspěchat. Je třeba nejprve umět poskytnout skvělý servis a služby jednomu klientovi, pak 10, pak možná stovce a pak hledat jak růst tak, abych byl schopen služby osobního trenéra nabídnout i tisícům, nebo milionu zákazníků. Stabilita v podnikání je jako budování domečku z karet. Vždy to bude relativně chatrný dům, ale každou jeho stavbou od základu budeme příště vědět, jak ho vybudovat rychleji a stabilněji.

Po létě přichází podzim

To vše je ještě umocněné “ročními obdobími podnikání”. Prostě je období, kdy se daří více a kdy méně. A ne vždy to závisí na sezóně. Ale pokud je trenérské podnikání dobře nastavené, vždy po odbobí hojnosti (které může být libovolně dlouhé), přichází období útlumu. Je to jako v přírodě. Po slunném létě, přichází podzim, který zpočátku může vypadat jako babí léto, ale poté je spíš šedý, mokrý a vlezlý. Nejde totiž jet na 150% celý rok, nezastavit se, nevyhodnotit odkud, kam a hlavně proč jdu.

V osobních trénincích jsou tyto nejčastěji měsíce podnikatelského podzimu a zimy červenec a srpen (někdy už i červen a někdy až do půlky září).

Trénování není zaměstnání

Pokud trenér uvažuje nad svým podnikáním z pozice jistoty, pak vždycky bude jednodušší se někde nechat zaměstnat a mít jistotu, že mi každý měsíc k 15. přijdou víceméně ty samé peníze na účet. Jistě to má své kouzlo. V podnikání však jeden měsíc přijde 50 tisíc, jiný třeba jen 10 tisíc. A s tím je potřeba počítat. Neznamená to, že se výkyvy nedají zmírnit. Rozhodně dají! Ale vždy tam budou. Když se zeptáte kohokoliv, kdo podniká a obzvlášť ve službách, potvrdí vám, že to má velmi pravděpodobně dost podobně.

Otevřete oči, hledejte možnosti a zkuste to jinak než dosud

Pokud si ke svému trenérskému podnikání jako osobní trenér nechcete hledat brigádu po nocích jako barman, nebo prodávat někde výživové doplňky, je na čase se prostě otevřít podnikatelskému myšlení. A jedna z věcí, které každý podnikatel občas potřebuje, je podívat se na svůj byznys zcela novýma očima. Je jedno, jestli to bude knížka, nebo si najdete kouče, mentora, nebo poradce. Hlavně zkoušejte nové možnosti. Víc certifikátů na trénování zpravidla víc byznysu nepřinese. Ostatně oba trenéři, o kterých jsem psal na začátku tohoto článku, jich měli víc než dost. Kvalita je nutná, ale nestačí k tomu, aby trenér uměl podnikat.

Proto vás zveme na náš kurz OSOBNÍ TRENÉR 2.0. Najděte si svůj termín a přijďtě se podívat, že podnikání jako osobní trenér může přinést to, co chcete a možná i víc, než čekáte. Víc informací o kurzu a přihlášku najdete zde.

Karel Jarušek se už od roku 2003 pohybuje profesně ve fitness branži, od roku 2006 pomáhá fitcentrům, sportovním klubům a osobním trenérům v jejich rozvoji, ať už formou školení, či osobních konzultací. Je mimo jiné výkonným ředitelem České komory fitness a šéfredaktorem časopisu Fitness Business. K tomu ale byla dlouhá a velmi trnitá cesta, s mnoha "držkopády". Proto dnes rád pomáhá ostatním, aby se nemuseli odrážet od úplného dna a chápe, že je třeba čerpat informace od těch, co mají sami bohaté zkušenosti. Mohli jste jej vidět např. v Seznam Zprávy, Lidových novinách, slyšet třeba v Českém rozhlasu. Společně s Markem Šafárikem dali hlavy dohromady v létě 2017 a vytvořili Trenérské impérium. Jejich snem je vytvoření komunity osobních trenérů, kteří se navzájem podporují ve své vizi a sdílejí své úspěchy a zkušenosti.
Komentáře